Cvičebnice německé gramatiky s vtipem (podrobně)

1. 1. Cíl cvičebnice

Předkládaná příručka je určena těm, kteří chtějí zkusit něco netradičního a spojit příjemné s užitečným: zopakovat si nejdůležitější výzvy německé gramatiky a zároveň se pokud možno přitom bavit. Nabízí se jim proto sbírka německých anekdot uspořádaných podle gramatických jevů. Každá anekdota je opatřena německo-českým minislovníčkem pro usnadnění porozumění.

1. 2. Proč zrovna anekdoty?

Usměje-li se občas čtenář-student při četbě anekdot, nebo dokonce zasměje-li se nahlas, bude jednoho z hlavních cílů cvičebnice dosaženo. Smích je prostě příjemný. Čtenář si nemusí uvědomovat, že smích je také zdravý.

Smějeme-li se, vytvářejí se v těle intenzivněji tzv. hormony štěstí, nálada nepozorovaně stoupá, přináší se oživení do fyzického těla. Rozpohybuje se bránice a dalších přes 130 svalů, orgány v dutině břišní jsou lépe masírovány, zlepšuje se trávení, spalují se také tudíž intenzivněji kalorie. Úsměv a smích přispívají – jak známo – k uvolnění fyzickému i psychickému, jsou lékem, který je nám stále k dispozici, přitom se na něm nemůžeme stát závislými. Při smíchu se v těle povzbuzuje produkce látek, které tiší bolest a rovněž těch, které působí protizánětlivě a vyrovnávají krevní tlak. Naše imunita dostává povzbuzení. Smích podporuje také kreativitu.

Laskavý humor má samozřejmě též kladný sociální dopad, má potenciál tmelit společenství, ukazuje problémy z jiné perspektivy, ulamuje jejich hrot, odlehčuje vážná témata. Upřímný smích a úsměv je bezesporu atraktivní a nakažlivý.

Jakkoli si mnohé anekdoty berou na mušku různé lidské slabosti a selhání, nejsou zde nikdy uvedeny kvůli výsměchu nositelům těchto slabostí a lapsů. Při alespoň minimální sebereflexi jsme si vědomi toho, že podobné „nehody“ či nepochopení aktérů v anekdotách by se mohly stát do jisté míry i nám. Jakýkoli pohled na různé národy, skupiny i jednotlivce je tedy použit samozřejmě v nadsázce.

Kdyby měly být ovšem do cvičebnice zařazeny anekdoty pouze s jasně laskavým humorem, nebylo by možné mnohé gramatické jevy na materiálu anekdot vůbec doložit či jen velmi omezeně.

Na závěr: Mnozí mají možná tu zkušenost, že udělat si legraci sám ze sebe a nebrat se moc vážně přináší úlevu, uvolnění, pochopení pro druhé.

1. 3. Struktura souboru 3 dílů

Anekdoty jsou seskupeny do 3 dílů podle gramatických jevů. Daný jev se v každé anekdotě vyskytuje alespoň jednou, vždy tučně vyznačen.

První díl se soustřeďuje na slovesa a podstatná jména, druhý díl na ostatní slovní druhy a frazeologismy, třetí díl především na skladbu (hlavní a vedlejší věty, pořádek slov, …) a slovotvorbu.

1. 4. Anekdoty jako kontext pro gramatické jevy

Předkládaná příručka je cvičebnicí, chce tedy procvičovat něco již kdysi aspoň rámcově pochopeného. Před začátkem každé nové kapitoly se doporučuje osvěžit si daný gramatický jev z běžně dostupných přehledů německé gramatiky. Pomocí krátkých textů anekdot si čtenář-student tyto jevy opakuje, uvědomuje jejich strukturu a použití. Anekdoty představují přirozené krátké kontexty těchto jevů.

Určitý gramatický jev je v každé další anekdotě nasvícen z jiného úhlu, v různých možnostech použití. Přirozený kontext gramatického jevu (samozřejmě i slov a frází) je možno označit za královnu v metodickém postupu učení se cizímu jazyku – umožňuje nám uvědomit si, jak je tento jev zasazen do svého okolí, s jakými dalšími slovy se dané slovo spojuje apod. To zase zvyšuje šanci, že jej sami pak dokážeme bezchybně aktivně použít.

1. 5. I. díl „Slovesa a podstatná jména“ – Struktura

Díl I. je rozčleněn do 60kapitol podle gramatických jevů. V jejich názvech a ve vysvětlivkách se záměrně používají v naprosté většině obecně srozumitelné gramatické pojmy, ne striktně lingvistické kategorie. U obtížnějších jevů je v rámci slovníčku stručné upozornění na jejich strukturu a význam v češtině.

Podle četnosti výskytu mohly být jednotlivé jevy zdokumentovány na větším počtu anekdot, u jiných zase byl při nejlepší snaze nalezen sotva jeden či dva doklady. Byla dodržena zásada, že v každém dílu (I., II., III.) je každá anekdota uvedena pouze jednou, je tedy zařazena pouze pod jeden gramatický jev. Určitý počet anekdot z jednoho dílu je použit pro zdokumentování jiného gramatického jevu ještě v jednom dalším dílu.

V textu anekdoty jsou výrazy dokumentující daný gramatický jev zvýrazněny tučným písmem.

Ve slovníčku je uváděn většinou jen význam slova týkající se dané anekdoty. Vyčerpat všechny významy by daleko přerostlo rámec této příručky. Rovněž celá valence (předložkový aparát a pád u předmětu spojeného se slovesem) není pro stručnost vždy vypisována, především shoduje-li se němčina s češtinou.

U všech silných (obdoba nepravidelných sloves v angličtině), většinou též u pomocných sloves („haben“, „sein“, „werden“) a u sloves smíšených („rennen“, „bringen“, „denken“, …) dostává ve slovníčku čtenář kvůli jejich velkému významu v rámci celé německé gramatiky veškeré informace potřebné k aktivnímu použití klíčových slovesných tvarů těchto sloves. Ve slovníčku je tedy vždy uveden jejich obvyklý základní aparát:

• standardní infinitivní tvar, poté v závorce nezbytné tvary pro správné použití všech minulých časů a dalších slovesných forem, což je konkrétně:
• při změně v kmeni (v přítomném čase a v rozkazovacím způsobu) 3. osoba singuláru
• tvar préterita (není-li u slovesa změna v kmeni, tvar préterita je tedy prvním údajem po závorce)
• údaj o volbě pomocného slovesa „haben“ či „sein“ („h. = hat“., „i. = ist“) pro složené minulé slovesné tvary, tedy perfektum a plusquamperfektum
• příčestí minulé

Tedy např. silná slovesa:

verstoβen (verstöβt, verstieβ, h. verstoβen) gegen etw. = porušit něco

heiβen (hieβ, h. geheiβen) = jmenovat se; znamenat

durch/geben (gibt durch, gab durch, h. durchgegeben) etw. = hlásit/vysílat něco (zprávu v rádiu/rozhlase, …)

an/gehen (ging an, i. angegangen) jmdn./etw.= týkat se někoho/něčeho

Smíšená slovesa:

rennen (rannte, i. gerannt) = běžet, utíkat

bringen (brachte, h. gebracht) = přinést

Údaje „jmdn./etw.“, „jmdm./etw.“ apod. jsou v jazykové literatuře běžně používané zkratky pro informaci, že se sloveso musí vyskytovat s předmětem (tzv. předmětové, tranzitivní sloveso), a to ve 4. pádě („jmdn./etw. = jemanden/etwas = někoho/něco“), 3. pádě („jmdm. = jemandem = někomu, někým, …), 2. pádě („jmds. = jemandes = něčí, …“) Údaje „jmdn.“, „jmdm.“ ukazují, že se dané sloveso jednak pojí s životnými předměty, a také, že předmět je ve 3., resp. 4. pádě; pojí-li se sloveso pouze s neživotným podmětem, je uvedeno jen „etw.“

Lomítko uprostřed slova se používá u sloves mezi odlučitelnou předponou a kmenem slovesa („durch/geben“, „an/gehen“, …). To se projevuje např. ve tvarech „durchgegeben“, „durchzugeben“, „gab durch“.

Lomítko mezi slovy se používá následovně:

Odděluje-li pouze dvě slova, před a po lomítku se nevynechává mezera. Je-li alespoň na jedné straně lomítka výraz obsahující více než jedno slovo, před a po lomítku je mezera. Např.:

nehmen (nimmt, nahm, h. genommen) = brát/vzít (si)

verfluchte Scheiβe! (hrubě) = do prdele!, zatraceně/sakra! (kolokv.)

Er wird sofort eingelassen. = Hned je vpuštěn / ho vpustí dovnitř. (trpný rod dějový)

kein Schwiegersohn in Sicht = žádný zeť na obzoru / v dohledu

Du hast zu ihm gesagt, er könne sich zum Teufel scheren. (kolokv.) = Řekl jsi mu, že může jít k čertu / ať se jde bodnout / ať jde do háje.

U slabých sloves jsou v závorce uvedeny většinou další informace jen při používání pomocného slovesa „sein“, které je u těchto sloves neobvyklé, tedy např.:

begegnen (begegnete, i. begegnet) jmdm./etw. = potkat někoho, setkat se s někým/něčím.

Pokud jde o podstatná jména, uvádí se další informace o skloňování v závorce za 1. pádem singuláru (2. pád singuláru a 1. pád plurálu) u slabých mužských podstatných jmen:

r Zeuge (-n, -n) = svědek

r Staat (-es, -en) = stát

či mnohdy tehdy, vyskytuje-li se dané podstatné jméno v anekdotě ve tvaru, z něhož by nevyplývalo jasně, o jaký typ skloňování se jedná či jaký je základní tvar 1. pádu singuláru. Rovněž u neobvyklých typů skloňování jsou informace uvedeny, např.:

r Name (-ns, -n) = jméno

Je-li za německým výrazem v závorce použito nějaké označení stylistické roviny apod., platí rovněž pro český výraz či české výrazy následující po rovnítku. Není-li použito žádné označení, znamená to, že výraz v němčině je stylisticky neutrální. Pak i všechny stylisticky neutrální české ekvivalenty nemají u sebe žádné další označení. Jsou-li českými ekvivalenty výrazy lišící se od německého výrazu stylistickou rovinou, je na to upozorněno za příslušným ekvivalentem v závorce. Příklady:

verwirren jmdn. = zmást/poplést/spést někoho, zblbnout někoho (kolokv.)

er spritzt (kolokv.) = píchá si (drogy)

s Arschloch (hrubě) = hajzl, svině, smrad

ab/werfen (wirft ab, warf ab, h. abgeworfen) = shodit, odhodit, svrhnout (knižně, např. břímě)

Jetzt sind wir quitt. (kolokv.) = Teď jsme si kvit., Teď jsme vyrovnaní. (neutr.)

r Hexenschuss (kolokv.) = houser, ústřel/lumbago (neutr.)

Za názvem každé anekdoty následuje pro velmi hrubou orientaci identifikace jazykové obtížnosti anekdoty (dva stupně: I, II). Rozlišovacím hlediskem pro obtížnost II je např. hojnější výskyt konjunktivů, nepřímé řeči, frazeologismů, perfekta v pasivu, složitějších souvětí, méně frekventovaných spojek apod., či kombinace těchto jevů. Čím delší anekdota, tím bývá logicky i množstvím použité slovní zásoby většinou obtížnější.

1. 6. Cvičení

Za hlavní částí následuje krátká ochutnávka několika cvičení k hlubšímu osvojení některých gramatických partií pojednaných v knize. V části věnované slovesům jde ponejvíce o cvičení obtížnosti II, u podstatných jmen o obtížnost I. Za cvičeními následuje Klíč s řešeními.

2. Seznam kapitol – Díl I

   1. Slovesa – přítomný čas, oznamovací způsob, činný rod

   2. Slovesa – budoucí čas

   3. Slovesa – rozkazovací způsob

   4. Slovesa – minulý čas (perfektum)

   5. Slovesa – minulý čas (préteritum)

   6. Slovesa – předminulý čas (plusquamperfektum)

   7. Zvratná slovesa a slovesa s rozdílem ve zvratnosti v češtině a němčině

   8. Modální slovesa („müssen, wollen, sollen, können, dürfen, mögen, wissen“) – indikativ (= oznamovací způsob) přítomný čas, základní modální význam

   9. Modální slovesa – indikativ minulý čas (préteritum a perfektum), základní modální význam

   10. Modální slovesa – konjunktiv pro vyjádření podmiňovacího způsobu (kromě souvětí s vedlejší větou podmínkovou – viz Díl III, Skladba, Spojky podřadicí)

   11. Modální slovesa – konjunktiv i indikativ pro vyjádření domněnky a přesvědčení

   12. Modální slovesa – indikativ pro vyjádření cizího mínění

   13. Modální slovesa – indikativ pro vyjádření tvrzení o sobě (především v minulosti)

   14. Modální slovesa – indikativ pro vyjádření návrhu pro společnou akci

   15. Modální slovesa – konjunktiv pro vyjádření výčitky/doporučení

   16. Modální slovesa – konjunktiv pro vyjádření vybídnutí

   17. Slovesa – konjunktivy pro vyjádření podmiňovacího způsobu pouze v hlavní větě či pouze ve vedlejší větě (v souvětí: viz Díl III – Skladba, Souvětí s vedlejší větou podmínkovou)

   18. Slovesa – „würde“ + infinitiv (pro vyjádření podmiňovacího způsobu v hlavní či vedlejší větě; v souvětí: viz Díl III: Skladba)

   19. Slovesa – konjunktivy v nepřímé řeči (pro vyjádření nezaručeného tvrzení)

   20. Slovesa – příčestí (= participium) minulé mimo trpný rod, perfektum, plusquaperfektum a zpodstatnělé příčestí

   21. Slovesa – příčestí minulé mimo trpný rod, zpodstatnělé

   22. Slovesa – příčestí minulé v trpném rodě dějovém

   23. Slovesa – příčestí minulé v trpném rodě stavovém

   24. Slovesa – příčestí minulé v minulém infinitivu (příčestí minulé + „haben/sein“)

   25. Slovesa – příčestí přítomné

   26. Slovesa – příčestí přítomné zpodstatnělé

   27. Slovesa – příčestí přítomné ve vazbách s „zu“

   28. Slovesa – závislý infinitiv (závisející na předchozím slovese) infinitiv bez „zu“

   29. Slovesa – „zu“ + závislý infinitiv jednoduchý

   30. Slovesa – „zu“ + závislý infinitiv složený (2 infinitivy nebo pasivní infinitiv, tj. příčestí minulé a infinitiv „werden“)

   31. Slovesa – „zu“ + závislý infinitiv minulý (minulé příčestí + „haben/sein“)

   32. Slovesa – „sein“ + „zu“ / „haben“ + „zu“ + závislý infinitiv

   33. Slovesa – „um“ + „zu“ + závislý infinitiv (ve významu účelu)

   34. Slovesa – „um“ + „zu“ + závislý infinitiv (ve významu účinku)

   35. Slovesa – „ohne“ + „zu“ + závislý infinitiv

   36. Slovesa – „statt/anstatt“ + „zu“ + závislý infinitiv

   37. Slovesa – předpony odlučitelné

   38. Slovesa – předpony neodlučitelné

   39. Slovesa – předpony odlučitelné i neodlučitelné (stejná předpona je v některých významech slovesa odlučitelná, v jiných neodlučitelná)

   40. Slovesa s předložkami

   41. Slovesa většinou bez předložek s rozdílnou rekcí od češtiny

   42. Podstatná jména – určení rodu podle tvaru podstatného jména v singuláru či plurálu

   43. Podstatná jména, tvary – mužský rod singulár

   44. Podstatná jména, tvary – mužský rod plurál

   45. Podstatná jména, tvary – ženský rod singulár

   46. Podstatná jména, tvary – ženský rod plurál

   47. Podstatná jména, tvary – střední rod singulár

   48. Podstatná jména, tvary – střední rod plurál

   49. Podstatná jména – volba členu: určitý člen

   50. Podstatná jména – volba členu: neurčitý člen

   51. Podstatná jména – zastoupená tvary neurčitého členu „einer, eine, eins“ a přivlastňovacích zájmen typu „meiner, meine, meins“

   52. Podstatná jména – volba členu: nulový člen

   53. Podstatná jména – názvy národností a obyvatel měst („-er“)

   54. Podstatná jména – předložky se 4. pádem

   55. Podstatná jména (též zastoupena zájmeny osobními) – předložky se 3. pádem

   56. Podstatná jména – předložky se 3. či 4. pádem

   57. Podstatná jména – předložky s 2. pádem

   58. Podstatná jména – předložky s 2. či 3. pádem

   59. Podstatná jména – předložky v ustálených spojeních většinou bez členu; předložky v postpozici (po podstatném jménu)

   60. Podstatná jména – zdvojené předložky (jedna v prepozici, druhá v postpozici)
   61. Cvičení – slovesa
   62. Cvičení – podstatná jména
   63. Klíč k cvičením – slovesa
   64. Klíč ke cvičením – podstatná jména

22. Slovesa – příčestí minulé v trpném rodě dějovém

Gesammelt und aufbereitet (I)

Ein Deutscher sitzt beim Frühstück, mit Kaffee, Croissants, Butter und Marmelade, als sich ein Kaugummi kauender Österreicher daneben setzt.

Ohne Aufforderung sagt er: „Esst Ihr Deutschen eigentlich das ganze Brot?“

Der Deutsche lässt sich nur widerwillig ablenken und sagt:

„Ja, natürlich“.

Der Österreicher macht eine Riesenblase mit seinem Kaugummi und meint:

„Wir nicht, bei uns essen wir nur das Innere vom Brot. Die Brotrinden werden in Containern gesammelt, aufbereitet, in Croissants geformt und nach Deutschland verkauft„.

Der Deutsche hört schweigend zu.

Der Österreicher fährt fort:

„Esst Ihr auch Marmelade zum Brot?“

Der Deutsche: „Ja, klar“.

Der Österreicher meint, Kaugummi kauend:

„Wir nicht, bei uns essen wir nur frisches Obst zum Frühstück. Die Schalen, Samen und Überreste werden in Containern gesammelt, aufbereitet, zu Marmelade verarbeitet und nach Deutschland verkauft“.

Nun ist es dem Deutschen danach eine Frage zu stellen:

„Habt Ihr auch Sex in Österreich?“

Der Österreicher lacht und sagt: „Natürlich haben wir Sex“.

Der Deutsche lehnt sich über den Tisch und sagt:

„Was macht Ihr denn mit den Kondomen, wenn Ihr sie gebraucht habt?“

Der Österreicher: „Die werfen wir weg“.

Der Deutsche fängt an zu lächeln und sagt:

„Wir nicht, in Deutschland werden alle Kondome in Containern gesammelt, aufbereitet, geschmolzen, zu Kaugummi verarbeitet und nach Österreich verkauft„.

sammeln = sbírat

auf/bereiten = zpracovat, upravit

r Kaugummi (-s, -s) = žvýkačka

daneben = vedle

ohne Aufforderung = aniž by byl vyzván, bez vyzvání

widerwillig = neochotně, nerad

ab/lenken = odklánět, odchylovat, odvádět, zde: vyrušovat

e Riesenblase = obrovská bublina

s Innere (-n, -n) = vnitřek, zde též: střída

e Brotrinde (-n, -n) = kůrka chleba

verkaufen = prodávat

zu/hören = naslouchat, poslouchat

schweigend = mlčky

fort/fahren (fährt fort, fuhr fort, i./h. fortgefahren) = pokračovat

Der Österreicher meint, Kaugummi kauend: … = Rakušan říká a žvýká žvýkačku: … (doslova: míní)

frisches Obst = čerstvé ovoce

r Deutsche (-n, -n) = Němec

Nun ist es dem Deutschen danach eine Frage zu stellen: … = Teď má Němec chuť se zeptat: …

sich über den Tisch lehnen = naklonit se nad stůl

weg/werfen (wirft weg, warf weg, h. weggeworfen) = vyhazovat

an/fangen (fängt an, fing an, h. angefangen) = začít

lächeln = usmívat se

schmelzen (schmilzt, schmolz, h. geschmolzen) etw. = roztavit něco

verarbeiten etw. zu etw. = zpracovávat něco na něco

Getragen werden (I)

Auf einem Schild an einer Rolltreppe steht:

„Hier müssen Hunde getragen werden!“

Da seufzt ein Mann: „Wo kriege ich denn jetzt so schnell einen Hund her?“

tragen (trägt, trug, h. getragen) = nosit

getragen werden = být nesen (infinitv trpného rodu)

Hier müssen Hunde getragen werden! = Tady se psi musí nosit! Tady musíte svého psa nést! (v češtině se užitím určitého slovosledu v první možnosti překladu ztrácí roztomilá dvojznačnost, v němčině je možno si přeložit též: Tady se musí nosit psi!)

s Schild = cedule

e Rolltreppe = pojízdné schody, eskalátor

r Hund (-es, -e) = pes

seufzen = vzdychnout, vzdychat

her/kriegen (kolokv.) = splašit, sehnat (neutr.)

Kollision auf dem Atlantik (II)
Ein Kreuzfahrtschiff mit Passagieren aus verschiedenen Nationalitäten kollidiert auf dem Atlantik mit einem Eisberg und ist im Begriff zu sinken.

Da alle Rettungsboote klemmen und nicht zu Wasser gelassen werden können, bittet der Kapitän seinen ersten Offizier, die internationalen Passagiere zu veranlassen, Schwimmwesten anzulegen und über Bord zu springen. Diese weigern sich natürlich.

Der Kapitän nimmt die Sache selbst in die Hand und nach 10 Minuten sind alle von Bord.

Der erste Offizier fragt erstaunt, wie der Kapitän dies denn angestellt habe.

Darauf sagte der Kapitän:

„Den Engländern habe ich gesagt, es sei unsportlich, nicht zu springen,

den Franzosen, zu springen sei chic,

den Amerikanern, sie seien versichert,

den Deutschen, es sei ein Befehl,

den Japanern, es sei gut für die Potenz,

den Griechen, es erhöhe die Kreditwürdigkeit

und den Italienern, es sei verboten.“

s Kreuzfahrtschiff = křižník; zde: výletní loď (na moři)

r Eisberg = kra (na moři)

sinken (sank, i, gesunken) = klesnout (ke dnu)

r Begriff = pojem

im Begriff sein (ist, war, i. gewesen) etw. zu tun = zrovna se chystat něco udělat (tak jako v nesčetných jiných frázích i v této ztrácí „Begriff“ naprosto svůj původní význam, jde tedy o význam přenesený, o vysoký stupeň metaforičnosti)

Das Schiff ist im Begriff zu sinken. = Loď zanedlouho půjde ke dnu / se zanedlouho potopí.

s Rettungsboot (-s, -e) = záchranný člun

klemmen = zaseknout se

ein Boot zu Wasser lassen (lässt, lieβ, h. gelassen) = spustit na vodu člun

sie können zu Wasser nicht gelassen werden = nelze je spustit na vodu

veranlassen (veranlasst, veranlasste, h. veranlasst) = přimět, vybídnout

e Schwimmweste an/legen = obléknout/navléci/vzít si plovací vestu

über Bord springen (sprang, i. gesprungen) = skočit přes palubu

sich weigern = zdráhat se

von Bord sein /ist, war, i. gewesen) = být z paluby pryč

erstaunt = udiveně

etw. an/stellen (kolokv.) = něco zaonačit, něco zařídit/provést (neutr.)

…, wie er das angestellt hab.e = …, jak to provedl. (konjunktiv nepřímé řeči v perfektu, místo indikativu „angestellt hat“)

dies = dieses (zde též: „das“) = to (doslova: toto)

es sei unsportlich = že je to nesportovní (opět konjunktiv nepřímé řeči, místo indikativu „es ist unsportlich“, obdobně dále)

versichert = pojištěný

r Befehl = rozkaz

r Grieche (-n, -n) = Řek

es erhöhe die Kreditwürdigkeit = že to zvyšuje kredibilitu / důvěryhodnost pro uzavření úvěru (opět konjunktiv nepřímé řeči)

verboten = zakázaný

Himmel oder Hölle? (II)

Ein Mann kommt in den Himmel. Von seiner Wolke sieht er genau in die Hölle. Dort sitzen die Männer am Biertisch, jeder hat ein hübsches Mädchen am Schoβ, man trinkt und scherzt.

Der Mann findet das gar nicht gerecht, also geht er zu Petrus und meint:

„Eigentlich würde ich viel lieber in die Hölle verlegt werden, dort ist es viel amüsanter als hier.“

Petrus ist zwar ein wenig verwundert, gewährt ihm aber die Bitte.

Der Mann kommt in die Hölle und wird sofort zum Fegefeuerschüren eingeteilt. Wütend beschwert er sich beim kommandierenden Teufel und sagt:

„Von oben habe ich doch ganz andere Dinge gesehen! Da saβen die Männer mit hübschen Frauen am Biertisch und hatten gute Laune!

„Ja, das“, meint der Teufel schmunzelnd, „das ist unsere Werbeabteilung.“

r Himmel = nebe

e Hölle = peklo

r Mann = muž

e Wolke = mrak

genau = rovnou

r Tisch = stůl

am Biertisch = u piva

jeder = každý

hübsch = hezký

s Mädchen = dívka

am Schoβ = na klíně

man trinkt (trank, h. getrunken) = pije se

scherzen = žertovat

er findet das nicht gerecht = není to podle něj spravedlivé

gar nicht = vůbec ne

also = tedy

meinen = zde: říkat

eigentlich = vlastně

viel lieber = mnohem raději

verlegen = přeložit

ich würde verlegt werden = byl bych přeložen

amüsant = zábavný

ein wenig = trochu

verwundert = udiven

jmdm. eine Bitte gewähren (knižně) = splnit někomu prosbu (neutr.)

sofort = okamžitě, hned

s Fegefeuer = očistec

schüren = rozdmýchávat, prohrabovat

wütend = vztekle

sich beschweren bei jmdm. = stěžovat si komu

r Teufel = čert, ďábel

von oben = seshora

s Ding (-s, -e) = věc

sehen (sieht, sah, h. gesehen) = vidět

sitzen (saβ, h. gesessen) = sedět

gute Laune haben (hat, hatte, h. gehabt) = mít dobrou náladu

schmunzelnd = s (potutelným) úsměvem

e Werbeabteilung = reklamní oddělení

Pläne gekreuzt? (I)

„Persönliche Angaben zum Antrag sind freiwillig. Allerdings kann der Antrag ohne die persönlichen Angaben nicht weiter bearbeitet werden.“

Echt schlau.

r Plan (-s, Pläne) = plán

kreuzen = zkřížit

e Angabe (-, -n) = údaj

r Antrag = žádost

freiwillig = dobrovolný

allerdings = ovšem

bearbeitet werden = být zpracován (pasivní infinitiv)

echt schlau (kolokv.) = fakt chytrý